Jan Procházka (1929 – 1971)
Český spisovatel, filmový scenárista a publicista.
Jak se řekne rusky společník ve firmě. Bělaja lošaď.
Svět nepokročil ani tak zásluhou maršálů, jako spíš snahou a myšlenkami těch, kteří se jakýmkoli velikánům i velikášům vždycky protivili.
Každá společnost je nepřetržitý svár snílků a cyniků za lhostejného přihlížení netečných.
Umění má říkat to, co má být řečeno, a nemá se zdržovat tím, co nestojí za řeč.
Při silných vjemech člověk touží věřit, že jinému se nic podobného nikdy nepřihodilo.
Nejnebezpečnějším je lhostejnost shledávající všechno výtečným.
Ty vole, museli jsme si nalejt něco do hlavy.
Každé štěstí v izolaci je jenom částečné štěstí. Neboť jsme skutečně tvorové kolektivní.
Netvař se jako dítě rumunských běženců.
Pohled do minulosti je někdy nejlepším průvodcem do budoucnosti.
Vítězná revoluce má odpovědnost nejenom za ty, kteří šli s ní, nejenom za ty, kteří stáli opodál, ale i za ty, kteří šli proti ní a které porazila.
Každá malá vybojovaná pravda je velká věc.
Můj manžel se zamiloval. Ráno cvičí, pije bifis a kupuje si Tinu.
Aktivní vztah k současnosti je především kritický vztah k minulosti. Neboť jenom ten je svým smyslem zaměřen do budoucnosti.
Chováš se jako retardovaný diskjockey.
Příliš často chodíme do koupelny a něco si tam mejem. Dnes s tím přestaneme. Budeme krásně špinavě zdravé.
Kapka, kterou přeteče číše, je vlastní jenom jedním - je poslední.
Vzdělaní a moudří lidé byli, jsou a budou národním bohatstvím, solí země.
Moc, která chce za každou cenu přetrvat, se vždycky obrací o podporu k nejzaostalejším vrstvám a pak se jejich primitivní síle sama beznadějně přizpůsobuje.