Jan Procházka (1929 – 1971)
Český spisovatel, filmový scenárista a publicista.
Alkohol má tu nevýhodu, že někdy prozradí podstatu naší bytosti a povahy. Nejčetnější kádrové případy jsou právě ty, které začaly nevinnou rozpravou u jednoho piva.
O ničem nemá člověk tak dlouho zkreslené a zpožďující se představy jako o svém vlastním zevnějšku.
Dějiny znají mnoho velkých i malých idiotů přistrčených tou či onu vlivnou rukou k výhodnému korýtku. A daleko víc jich samozřejmě neznají.
Charakter i bezcharakternost jakékoliv doby je součtem nás samých, nás všech.
Když tone loď a má pod čarou ponoru díru velikosti vrat do stodoly, rozumný kapitán neposílá plavčíka natírat stožár.
Mnohem raději se otevřeně zamýšlíme nad mládeží než sami nad sebou.
Ne každý může být filozofem, ale každý by měl ve svém vlastním zájmu půlhodinku týdně přemýšlet.
Neklid člověka vzrůstá s mírou informací, které si osvojuje.
Snášenlivý člověk dokáže nejenom mluvit, dokáže i mlčet, když mluví někdo jiný.
Svoboda je, myslím si, jediná hodnota, která má cenu lidského života.
Morálka začíná od maličkostí a od každého z nás. Je prostým součtem milionů životních postojů.
Manželství, rodina a domov má být zázemím člověka. Domov je totiž víc než nádražní peron, kam se přichází, kudy se prochází, odkud se nepřetržitě odchází. Není ani nocležna, ani příležitostná stravovna.
Diskuse, a nejenom v manželství, je automaticky neúčinná, je-li vedena monology.
Láska neposuzuje. Začne-li, je po ní.
Moje tchýně má dnes možná poslední narozeniny a já tady čumím na porno.
Nejslabší autority takřka zákonitě používají nejsilnějších slov.
Jsem Otomar, Omar, Omaka, Umakar.
Nejbláhovější sny dávaly lidem odjakživa největší sílu.
Svět ve své přirozenosti je neúprosný k jakémukoliv zaostávání.
Seznámila jsem se s jedním stavitelem. Hodiny mi vyprávěl o tvrdnutí betonu.