Jan Neruda (1834 – 1891)
Významný český básník a novinář.
Kdo chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.
Člověk ve své nadýmavosti říká, že jeho obrazotvornost nemá mezí.
Pomlouvání nepřítomných bývá častým tématem našeho hovoru.
Železo rozohnit dovede každý, ukovat však málokterý.
Duchaplnost nemůže se ovšem nikdy koupit, našetřit ale může se dojista. Kdyby to lidé věděli, nebylo by tolik závisti naproti sousedům duchem více vynikajícím a nebylo by tolik zvířeckosti. Závidět ducha jesť v pravdě zvířeckost.
Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.
Ze ztráty dobré pověsti by si lidé pranic nedělali, kdyby nebyly s dobrou pověstí spojeny mnohé hmotné výhody.
Večer života dokazuje vždycky, že ranní ideály se neuskutečnily tak, jak jsme si mysleli.
Radost i žal my přežijeme, my přežijeme cokoli.
Klep je surogát kritiky. Jeden klepař na deset pomluv stačí, kdyžto někdy ani deset kritik na jednu spravedlnost.
Dějiny jsou vlastně realizovaná poezie.
Satirikové mívají velmi dobré srdce a zcela upřímně se diví, že mají tolik nepřátel.
Ženská kvete stále, nejdřív má růže na tvářích, pak ve vlasech.
Vražda myšlenek je horší než vražda jiná...
Romantika zaujímá v básnictví totéž místo, co fantaz při horečce.
Národ pokrývající pomezní sloupy upomínkami na události malicherné, je národ malicherný, národ lijící sochy mužům nepatrným, je sám nepatrnější než mužové ti.
Humor a satira sú ako milenec a milenka: kde jedno chýba, druhému je smutno.
Každá doba uskutoční nejaký sen doby predošlej.
Kto ničomu neverí, tomu tiež nič neverím.
Ohováranie neprítomných je hlavnou súčasťou naších rozhovorov. Keby sa celé ľudstvo zišlo na jednom mieste, za chvíľu by sme nemali o čom hovoriť.