Jan Neruda (1834 – 1891)
Významný český básník a novinář.
Básnění je líčená duševní choroba.
Hloupí lidé nejsou mne tak podivní jako ti, kteří mají myšlenky dlouhé.
Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!
Učená ženská podobá se vlasatici, před kterou se někteří lekají, druzí ji zase obdivujou, a ačkoliv se silně třpytí, je průhledná jakož i ohon její.
Člověku neschází síla, ale vůle.
Kdo ničemu nevěří, tomu taky nic nevěřím.
Známé naše národní pořekadlo přirovnává ženu k cibuli. Proto také pláčeme, sotva jsme k ní přivoněli.
Vším bych chtěl být, jen ne budoucností; co se od té, ubohé, požaduje, je už skoro nestydaté.
Člověk by měl nesmírnou podnikavost a důvěru ve své síly a svého ducha, kdyby ho smrt nepoučovala, že nestojí mimo hmotu a že jsou věci, jichž překonati nelze nikdy.
Ctnost a pověst dívčí je drahý diamant; nesmí však jako tento do ohně se dát, sic se rozplyne.
Velcí mužové někdy poznávají se velmi pozdě, od činu k pomníku bývá dlouhá mezera časová, tak tomu již chtívá labyrint světa.
Poezie je jako přástva bílého hedvábí; když se roztřepí a stálým ohmatáním pošpiní, zprotiví se člověku nevýslovně.
Hlupci nevědí, že kritika může být jen tam, kde jsou vady, že odmlčuje se zcela tam, kde není vady, kde je harmonie, zkrátka je krása, která sama pravidla dává. Místo kiritiky zde nastoupil by pouhý popis, věc to úplně zbytečná.
Kdo nic neví, musí všemu věřit.
Jistá kritika pochovává zaživa. Nejdřív hodí spisovatele do hrobu a zasypají ho blátivými hrudami, a pak teprve spisovatel umře.
Čas jsou prý peníze, ale peníze se nerovnají času. Bez peněz se dá ještě vždy mnoho udělat, bez času nic.
Hloubavá duše může samu sebe šťastnou učinit, hloubavý duch ale svět celý.
Básníci zastávají duševní svobodu, a přece sami ukovají myšlenku do okovů veršů a často tato pro rým zaniknout musí.
Mnozí "důmyslní" lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!
Dětské srdce překypuje při nejmenším hned žalu, je ale dosti velké pro největší radostné dojmy. Z čeho následuje, že člověk je určen především pro radost, pro velmi mnoho radosti.