Jan Neruda (1834 – 1891)
Významný český básník a novinář.
Všichni silní lidé milují život.
Kdo ničemu nevěří, tomu také nic nevěřím.
Vše na světě má své meze, i ta lidská dobrota, a bývají v žití dobrého okamžiky, kde se z nejtrpělivějšího osla divý lev stane.
Za hrdost platí se samotou.
Není smutnějšího pohledu nad muže před zrcadlem.
Nejšťastnější muž je ten, který se podle měsíčku zpravuje: čtvrť života prospí, čtvrť proběhá a zbylé dvě čtvrtě pokorně rohy nosí, jež mu žena nasadila.
Ach, bože, žena, jaký je to divný sklad, co při ní krásy a co velkých vad.
Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.
Není smutnějšího podívání nad muže před zrcadlem.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka. Kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.
Lidé obyčejně chtějí tím se zdát, čím nejsou.
Moudré je říct si každého dne: "Kéž si uchovám lásku k životu".
Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás. (o stavbě Národního divadla)
Největší chyba lidí je, že se jinak pohybujou ve společnosti než doma.
Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jediném místě, nevědělo by brzy, o čem mluvit.
Lidé obyčejně chtějí být tím, čím nejsou.
Ženská je anděl, veselka přestavuje její pád; proto vidíme v milence anděla, v ženě pak - ďábla.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.
Dějiny lidstva podobají se mně věčnému stavění babylónské věže. Lidstvo sobě vzpomene na jiný kousek nebe a chce k němu věž vystavět. Pachtí se dost dlouho za svým cílem; náhle však se rozpadne v několik náhledů, lidé sobě nerozumějí a staví znovu za novým cílem - zase zbytečně.
Básník cítí se hloupým nejspíš tenkráte, když má napsat nad prostičkou lyrickou píseň titul.