Jan Berwid-Buquoy
Politolog a historik, prezident Českého Institutu Mezinárodního Setkání na barokním zámku v Táboře-Měšicích.
Slaboch má po ruce vždy nějakou výmluvu. Jeho cesta životem je soustavně dlážděna jakýmisi údajnými, neviditelnými překážkami. Ovšem pro člověka s odhodlanou myslí žádné takové překážky neexistují. Arogance, odpor, pochybnosti, výsměch a nedůvěra jiných, vůči němu, v jeho nitru naopak podněcují touhu zvítězit. Rozvoj člověka je závislý na jeho vlastním úsilí. Kdyby skutečné překážky neexistovaly, zastavil by se pokrok.
Abych se neopakoval, chtěl bych zdůraznit to, co jsem řekl na začátku!
Když krávy bučí, mají hlad. Když nebučí, tak už si zvykly.
Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil.
Práce je vždy posledním zoufalým pokusem člověka, jak získat peníze. Kdo práci hledá je hlupák. Kdo nějakou našel, má smůlu.
Peníze, jako takové, nepřinášejí člověku štěstí. Je ovšem až zarážející s jakou lehkostí ti bohatí toto své neštěstí nesou.
Kdo se v naší společnosti nezbláznil, je si toho sám vinnen.
Peníze sice nejsou všechno, ale bez peněz je všechno na nic.
Přes veškeré úsilí lékařů, pacient žije dál.
Smrad se šíří všemi směry, ale nejintezivněji k nosu.
Pocity prázdnoty znám dobře. Zrovna včera. Příjdu domů, rozsvítím, koukám - chalupa nikde!
Mám pět dětí, všechny se jmenují Lojza, jenom Karel je Bohouš!
Otázka nezní, zda-li budou rakouské úřady i nadále kopat naše emigranty do prdele nebo ne. Otázka spíš zní: Jak se naučit se s tím vyrovnávat?
Mýtus: Všude dobře, doma nejlíp. Skutečnost: Všude blbě, doma nejhůř.
Před universitou v parku jsme stáli tři. Já s Ilonou a mně.
Z chyb se člověk může učit pouze potud, pokud si na ně nezvykne.
V nouzi poznáš přítelkyni!
Vzpomínky na krásné okamžiky, jsou jediným rájem, ze kterého nás žádná diktatura nemůže vyhnat.
Nejlepším prostředkem proti únavě je si jít lehnout!
Neváhej, počkej! Pomalu začít a potom silně polevit!