Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Běda v lásce jako v umění tomu, kdo všechno říká na plno.
Sláva je jed, který je nutné brát po malých dávkách.
Lidé, kteří nemají jmění, musejí být bez chybičky.
Politika je nebezpečná hra.
Člověk nemusí být moudřejší než celý národ.
Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný.
Cit zmenšuje mravní vzdálenost, kterou vytvořila společnost.
Uvažujeme-li o nás všech obecně, zdá se nám, že nejsme ani tak celými těly jako spíše odříznutými částmi, které spojuje společnost.
Vášeň je stejně zbabělá jako krutá.
Živoucí lidé jsou obklopeni jakousi atmosférou, která je vlastní jenom jim, asi tak, jako postavy zachycené na holandských plátnech mistrnou rukou malířů ztratily by bez šerosvitu na své životnosti.
Člověk vyžene svou náturu dveřmi a ona vleze za ním oknem.
Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.
Soucit je na burze ctnost neznámá.
Úspěch světí všechny, byť i nejbezectnější prostředky.
Jen Bůh má právo konat dobro, a proto ti, kdož se mu pletou do řemesla jsou za to krutě trestáni.
Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu spravedlnosti, zatímco starý věk se v něm zhlíží - v tom tkví celý rozdíl mezi těmito dvěma údobími.
Když se člověk přizná ke své slabosti, stává se velkým.
Nevím, zdali pravá láska působí tolik půvabných radostí, jako jimi oplývá moudré podvádění. Takové pokrytectví má cenu ctnosti.