Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Závist, ta odporná jímka našich zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb.
Manželství je založeno na úctě, na obětech, které jeden přináší druhému.
City se projevují o to méně, čím jsou hlubší.
Budoucnost národa je v rukou matek.
Odpykat neznamená smazat.
Získat ženu je rozhodně lehčí, než se jí zbavit.
Lidi, které milujete, nikdy neposuzujte. Neboť není náklonnosti, která by nebyla slepá.
Láska je snad vděčností z rozkoše.
Přítel odpustí omyl, odpustí neuvážené vzkypění vášně, ale musí být neúprosný proti uváženému čachrování s vlastní duší, s vlastním charakterem a myšlením.
Člověk nemůže říci nic zlého o lidech, které nezná.
I nejřečnější ženu naučí láska mlčet.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Je možné milovat a přitom nebýt šťastný; je možné být šťasný a nemilovat. Ale milovat a být přitom šťastný, to by byl zázrak.
Jeden z nejsilnějších jedů, ubíjejících nejspolehlivější lásku, je inkoust.
Má osud všeho, co u člověka je veliké a všeho, co pochází z jeho myšlenky. Buď je vznešená nebo není. Existuje-li, pak provždycky a stále vzrůstá.
Ctnost není absolutní, ale příležitostná.
Je pozoruhodné, s jakou lehkostí romantické dívky zapomínají na své sny, když se jim naskytne zjev méně ideální, ale zato bezpečnější.
Poctivost, práce a mlčenlivost.