Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Bez velké vůle neexistují velké talenty.
Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.
Láska je jediná věc, při níž i hlupáci nabývají jisté velikosti.
Zde na zemi nic není dokonalého mimo neštěstí.
Když vidím, jak jsou ženy krásné, složité a komplikované, a muži až neuvěřitelně prostoduší a prostí, nechce se mi věřit, že by první žena mohla být stvořena právě z Adamova žebra.
Která žena, byť by byla sebenevinnější, si nepřeje budit závist?
Manžel by měl stále sledovat, co právě chybí jeho ženě, protože ona to ví vždycky.
Lidské pokolení není rozdělené mezi dobré a špatné, ale mezi špatné a horší.
Kritika je jako kartáč. U příliš jemných látek se nedá použít, protože pak by z nich nic nezbylo.
Budoucnost je nic tak děsivé, že nechci žádnou budoucnost, a přítomnost již nemohu unést.
Co se dělá, má se vždycky dělat pořádně, i když je to pošetilost.
Cit, jenž chybí v lásce, totiž jistota, činí přátelství nerozlomným a zdvojnásobuje jeho půvab.
Neštěstí má tu dobrou stránku, že nás učí poznávat opravdové přátele.
Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?
Ideje mohou být zneškodněny zase jenom idejemi...
Není špatných dětí bez špatných matek.
Láska odpouští všechno, anebo nic.
Sláva se získává jen útrapami.
Účinek úderu nezávisí na tom, jak často a jakou silou udeříme, ale kam.