Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Žena je pro svého muže tím, co z ní udělá.
To, čo znásobuje čaro priateľstva a robí ho nerozlučným, je pocit, ktorý v láske chýba: istota.
Každá žena lže. Lež ohleduplná, lež odpustitelná, lež vznešená, lež strašná, ale lhaní je nutnost. A když se tato nutnost jednou připustí, pak už nezbývá, než se naučit lhát.
Žena má vždycky milovat muže, který ji převyšuje, nebo se má mýlit tak, jako by ji převyšoval.
Lásku si člověk ze srdce nevytrhne, to není bolavý zub.
Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Muž má zmoudřet do třiceti a zbohatnout do čtyřiceti, jinak nemůže nic čekat od života.
Ženy věří mužům, umějí-li nadívat své věty slovem láska.
Žena je jako lyra. Tomu vyzná své tajuplné akordy, kdo na ní umí zahrát.
Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu.
Oblékání, tato nádherná poezie v životě ženy...
Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.
Není již života tam, kde není lásky.
Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.
Přátelství je trvalé, jestliže se oba domnívají, že mají nad tím druhým mírnou převahu.
Láska žije pouze z důvěry.
Žena nemá jiný věk, než na kolik vypadá.
Lepší pamět než láska má nenávist.
Muž, který je ženě lhostejný, je už v jejích očích dostatečně nehezký; ale když ho přestane milovat, zdá se jí ohavný…