Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Slasti lásky postupuju od disticha k čtyřverší, od čtyřverší k sonetu, od sonetu baladě, od balady k ódě, od ódy ke kantátě a od kantáty k dithyrambu. Manžel, jenž dithyrambem začíná, je hlupák.
Poezie je jako slunce. V jeho paprscích rostou věkovité lesy, avšak líhnou se v nich i jepice, komáři a ovádi.
Láska a práce mají tu ctnost, že činí člověka lhostejným k vnějšímu světu.
Láska bez kritičnosti je u manžela chyba, která může být příčinou všech ženiných hříchů.
Neustálá práce je zákonem jak pro umění, tak pro život.
Peníze, to je život. Peníze všechno zmohou.
Vlci se navzájem nepožírají.
Láska neodpustí buď nic, anebo všechno.
Láska buď neodpouští nic, nebo odpustí všechno.
Copak má dnes někdo názory! Dnes jsou jen zájmy.
Svět je prostě krutý. Možná, že je závistivější jako celek, než jako jedinec.
Opatrnost… je matkou hluchoty.
Závist je nejhloupější ze všech neřestí, neboť nepřináší nic.
Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola nic.
Sláva?... To znamená být hlupákem.
Milenec naučí ženu všemu, co manžel před ní skryl.
Nadání je nejlepší ženichovo věno.
Láska a církev vyžadují krásných přikrývek na své oltáře.
Láska je pro hlupáky jedinou příležitostí, jak vyrůstat ve vlastních očích.
Hloupost se projevuje dvojím způsobem - bud mlčí, nebo je výmluvná. Mlčenlivá hloupost je snesitelnější.