Hippokratés (460 – 377)
Nejslavnější lékař antického starověku, nazývaný též „otcem medicíny“.
Smutný je život, jímž provívá odporná chtivost peněz jako ledový vítr.
Jez proto, abys žil. Nežij proto, abys jedl.
Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše.
Medicína je nepochybně nejšlechetnější ze všech umění.
Co nevyléčí léky, vyléčí železo, co nevyléčí železo, vyléčí oheň, co nevyléčí oheň, je třeba pokládat za nevyléčitelné.
Lidské zákony jsou špatné, protože pocházejí od lidí, kteří jsou vedeni touhou po moci. Přirozenost je vždycky dobře, protože ve všem. vystačí všemu. Proto se zákony mění, aby zkusily napodobovat přirozenost.
Lékař musí být odpovědný i za to, co mu pacient neřekne.
Život je krátký, umění dlouhé, příležitost prchavá, pokusy nejisté, posouzení nesnadné... přece však musíme léčit.
Chceš udržet své zdraví? Nejez do sytosti a nelekej se námahy.
Lidé zvyklí snášet běžné námahy, byť i slabé a staří, snáze je snášejí než-li lidé silnější a mladší, avšak nezvyklí.
Výcvik ke zdraví - toť střídmost v jídle a píle v námahách.
Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.
Snaha udržet si zdraví: nejíst do sytosti, nebát se námahy.
Provozování lékařství je boj a také fraška, hraná třemi osobami: pacientem, lékařem a nemocí.
Lékařské povolání je fraška, ve které hrají tři herci: pacient, lékař a nemoc.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Žár života v každé lidské bytosti je nesmrtelný. Vidí, slyší a zná vše, co je a bude.
Mlčanie nepozná smäd, ani nudu a bolesť.
Aj keby si pacient mohol byť vedomý toho, že jeho stav je veľmi vážny, on sa môže uzdraviť, keď má vieru vo svojho dobrého lekára.
...ako svoj život, tak svoje umenie budem udržovať sväté. (z Hippokratovej prísahy)