Hérakleitos (540 – 480)
Řecký filosof, Pythágorův současník.
Charakter člověka je jeho osudem.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.
Věci, které lze vidět, slyšet a znát - takových já si nejvíce cením.
Ale vždy byl, je a bude: stále živý oheň, který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná.
Oči jsou přesnější svědkové než uši.
Myslet v lásce znamená myslet jen na ni.
Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme.
Oheň, který přichází, všechno tříbí a odhalí.
Z neladně roztroušených věcí - nejkrásnější harmonie.
Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem, i podle onoho potřebného.
Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými.
Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.
To jedno moudré - vědět, že důmysl, byť jakýkoliv, řídí všechno skrze vše.
To jedno moudré - samotné nechce i chce být zváno Diovým jménem.
Nejmoudřejší z lidí se vůči bohu jeví jako opice, i moudrostí i krásou i vším ostatním.
Bohu je všechno krásné a dobré a řádné; lidem ale připadá něco neřádné, něco žádné.
Pythagoras, syn Mnésarchův, se přičinil o zpytatelství ze všech lidí nejvíce, a vybrav si tato sepsání vytvořil si svoji moudrost - mnohoučenost, umění šalby! či