Haruki Murakami
Současný populární japonský spisovatel a překladatel.
Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr. (Kafka na pobřeží)
Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého... Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně. (Kafka na pobřeží)
Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé - jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah. (Kafka na pobřeží)
Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta. (Kafka na pobřeží)
Čirá přítomnost je nezachytitelným postupem minulosti, pohlcující budoucnost. Veškeré vnímání je v pravdě již pamětí samotnou. (Kafka na pobřeží)
V životě to chodí úplně stejně. Když zaprší, kytky rozkvetou, když ne, tak prostě uschnou. Ještěrky žerou hmyz, a ptáci pak sežerou je. Ale nakonec stejně všichni umřou. Umřou a vyschnou na troud. Jedna generace odejde a jiná ji vystřídá. Když jedna generace odejde, nastoupí další, to je pravidlo. Každý žijeme jinak. A každý jinak umíráme. Ale to není důležité. Nakonec zůstane vždycky jen poušť. Jedině ta přežije. (Na jih od hranic, na západ od slunce)
Kritizovat chyby cizích, neznámých lidí je snadné a příjemné. (Sputnik, má láska)
Je dost tenká, zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou. (O čem mluvím, když mluvím o běhání)
Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou. (Konec světa & Hard-boiled Wonderland)