Guy de Maupassant

Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.

Ty oči mě zaplavovaly zvláštním mocným zmatkem. Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo, nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových, růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházejíc za nimi! Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje, co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.

Nejlepší obranou ženy bývá její podlehnutí.

Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po ochlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.

Existují tak věrné ženy, že mají vždy výčitky svědomí, když svého muže podvádějí.

Ženy jsou hloupé. Jakmile jim láska jednou pomate hlavu, pak už ničemu nerozumějí, nejsou přístupné rozumnosti, řídí se jen láskou. Jen a jen láskou.

Proč lhát? Stačí mluvit pravdu, aby nám nevěřili.

Když se člověk žení, je konec všemu. Žárlivá náklonnost ženy, ona podezřívavá, nepokojná a tělesná náklonnost nestrpí vedle sebe vroucné a vřelé příchylnosti, oné příchylnosti ducha, srdce a důvěry, jež existuje mezi dvěma muži.