Gustave Flaubert (1821 – 1880)
Francouzský spisovatel, představitel realismu.
Slabá místa v knize musí být napsána lépe než všechna ostatní.
Idioti jsou jako láska: nelze se jim vyhnout.
Hlupák je každý, kdo myslí jinak než my.
Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.
Příliš mnoho kritiky svědčí o nedorozumění.
Každý z nás má v srdci královskou komnatu; já jsem ji zazdil, není však zamčena.
Všední pravdy říkají jen idioti a géniové; průměrní lidé se jim vyhýbají a hledají vždy jen to originální a výstřední.
Umění je tak veliké, že vyplňuje celého člověka.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Lakonicky: řeč, jíž se dnes již nikde nemluví.
Hněv nemá sílu, je to kolos na rozklepaných nohách, který víc zraňuje sebe než jiné.
Jen z neznalosti dějin pomlouváme svoji dobu. Vždy tomu tak bylo.
Pukl bych smíchy při pohledu na člověka, který soudí jiného, kdyby ve mně nevzbuzoval lítost.
Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.
Člověk se pozvedá výš jen srdcem.
Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.
Člověk musí umět obdivovat i to, co nemá rád.
Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.
Aj v tých najdôvernejších vyznaniach je vždy niečo, čo nevypovieme.