Gustave Flaubert (1821 – 1880)
Francouzský spisovatel, představitel realismu.
Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.
Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.
Idioti jsou jako láska: nikdo je neseje, sami vyrůstají.
Génius je dlouhá trpělivost. V každé věci vězí něco, co ještě nikdo neviděl a nevyjádřil; to je třeba nalézt.
Idioti jsou jako láska: dokud budou na světě dva lidé, nevyhynou.
Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.
Manželia majú žiť spolu večne, aby boli potrestaní za hlúposť, že sa vzali.
Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.
Všechno zlé pochází z naší obrovské nevědomosti. Kde by se mělo studovat, tak se bez diskuse věří. Místo abychom poznali, tvrdíme.
Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.
Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestání za hloupost, že se vzali.
Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.
Hloupost je cosi neochvějného. Kdokoli na ní zaútočil, na ní ztroskotá.
Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.
I já jsem přeceňoval důležitost jemných mravů. Je nutno vzdát se tohoto bludu a nevyvyšovat se nad lidi z dob Periklových či Shakespearových. Byly to doby mravů velmi krutých, přesto v nich byla vytvořena díla nevýslovné krásy.
Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.
Veškeré zlo má původ v naší bezbřehé ignoranci. Co by se napřed mělo prostudovat, tomu se apriori věří. Místo abychom pozorovali a zkoumali, tvrdíme.
Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.
Hloupost a nespravedlnost mne popuzují k řevu. A řvu ve svém koutě na hromadu věcí, "do nichž mi nic není."
Politika, pěkné svinstvo!