Guillaume Apollinaire (1880 – 1918)
Vlastním jménem Gullaume Albert Wladimir Alexandre Apollinairis de Kostrowicki, byl francouzský básník, dramatik a kritik polského původu.
Láska pohnula mým životem, jako se hýbe zemí ve válečné zóně.
Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou.
Ty, ženo, jejímž tělem proniknu až po palčivou pěnu, kde maso s duší se svíjejí v křečích, slyšíš strašný řev bouře, jež tebou otřásá, můj krásný korábe, jehož volná záď se kolébá jak krásná loď na provlněném moři.
Pravda umožňuje pronikat do neznáma.
Láska k ženám mnoho poskytuje, ale ženy nám mnoho berú.
Láska, která vraždí, je mnohem vyššího řádu než ta, která se odehrává v posteli.
V lásce se konec konců jeví tatáž situace jako při dobré večeři. Chceme-li mít dlouho chuť, nesmíme se přejídat.
Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška.
Tělo je stvořeno pro rozkoš, ale není v něm láska. A tak se teď marně pokouším obejmout svého ducha.
Básníci nejsou jenom lidé krásna. Jsou také - a především - lidé pravdy.
Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou…
V lásce nastává tatáž situace jako při dobré večeři. Chceme-li mít dlouho chuť, nesmíme se přejídat.
Kdo nikdy nemiloval, může napsat velký román o lásce, nikoliv však prostou báseň o ní.
Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat.
Ty, ženo, jejímž tělem proniknu až po palčivou pěnu, kde maso s duší se svíjejí v křečích, slyšíš strašný řev bouře, jež sebou otřásá, můj krásný korábe, jehož volná záď se kolébá jak krásná loď na provlněném moři.
Básníci jsou lidé pravdy, jelikož pravda umožňuje proniknout do neznáma. A kdo by se odvážil tvrdit, že pro ty, kdož jsou hodni radosti, není krásné, co je nové.
Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet.
Kto nemiloval, môže napísať veľký román o láske, nie však prostú báseň o nej.
Láska, ktorá vraždí, je omnoho vyššieho radu, než tá, ktorá sa odohráva v posteli.
Mnohokrát je ťažké zabudnúť na stratu milovanej osoby, inokedy je obtiažne si na ňu spomenúť.