Giacomo Leopardi (1798 – 1837)
Jedním z největších italských básníků.
Přátelství a příbuzenství, dokonce i mravnost a lidskost se nezastaví - jak praví řecké přísloví - před oltáři, ale před žokem peněz a ženami: lidé se pak stávají divochy a bestiemi.
Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.
Lidé by byli štastnější, kdyby o své štěstí neustále neusilovali.
Rozum je světlo, kterým má být příroda osvětlena a ne zapálena.
Neexistují na světě tak nepravdivé a nesmyslné věci, které by i velmi moudří lidé nemohli pokládat za pravdivé.
Kritika je lehká - dílo těžké.
Láska ... je to nejtragičtější na světě a v životě, láska je dítětem klamu a matkou zklamání, láska je útěchou v bezútěšnosti, jediným lékem proti smrti, jsouc její sestrou.