Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Máme dívky, které přes čilý styk s cizinci nedovedou v cizí řeči říci "ne".
Vzorný kaprál je muž, na kterého je spolehnutí, že neprovede nic chytrého.
Opravdu emancipované budou ženy teprve tehdy, až si budou o vdavekchtivých ženských vyprávět vtipy.
Krása nie je vždy pravá, rovnako ako pravda nie je vždy krásna.
Člověk dokáže v životě leccos zpackat, ale nic tak dokonale jako život.
Člověk ztratil poslední výsadu - vědci objevili u opic slabomyslnost.
Dospělý je člověk, který už ví, že proti blbcům nic nezmůže.
Kdyby slepice měly dost rozumu, aby mohly chápat, jaká to je čest patřit k nějakému národu, pochopily by také, že je ponejvíce pojídají příslušníci vlastního národa.
Lidstvo by mělo neomezené možnosti, kdyby mělo možnost omezit moc omezenců. (Myšlení kazí charakter, 1991)
Někomu je špatně od žaludku, někomu od srdce. Mně je zle od mozku.
Naše doba přináší optimistické vyhlídky pro pesimismus.
Po třiceti letech práce se naučil číst lidské myšlenky. Tři dny nato umřel nudou.
Spisovatel X jel na chatu tvořit. Vzal s sebou hromádku čistých bílých archů a slečnu Vlastičku. Papír se vrátil do prahy panensky neporušený.
Jeho bída byla tak zoufalá, že snil o sebevraždě přejedením.
Skromný může být jen člověk, který má dostatek sebevědomí.
Nejvíce práce mi dá, přimět se k nějaké práci.
Samota se proměňuje v osamělost, když si člověk nemá co říct.
Je možno mít všechny zuby pravé a úsměv přesto falešný.
Revoluce - pryč se starými tyrany! Místo pro nové!
Člověk je opice, která proklouzla cenzurou.