Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Vladař: "můj svobodný lid musí milovat svobodu."
Kdo tvoří pro potomky, je optimista: věří, že jednou jeho dílo pochopí a vysvětlí mu je.
V západních zemích je revoluce nemožná. Kdyby svolali všechny revolucionáře, nenajdou místa na parkování.
Absurdní divadlo je jediný druh umění, který ukazuje svět realisticky.
Těch pár lidí, kteří pana Ikse znali, nevědělo vůbec, jak je slavný.
Ve víně je pravda? Kde by se jí tolik vzalo - pro všechny ty hektolitry?
Lze tvrdit, že chřipka není nakažlivá. Ale - pomůže to?
Pokrok - místo na klempíře nadáváme na opraváře domácích počítačů.
Zásada, že umělcem může být každý, neznamená demokratizaci umění, nýbrž její opak - pohrdání čtenáři, posluchači a diváky.
Když konečně dosáhl takového postavení, aby mohl říkat, co si myslí, nemyslel už na nic jiného než na to postavení.
V zemích, kde je tisk svobodný, není pro novináře hanbou, zastupovat oficiální mínění.
Nemá nikdy nemístné myšlenky. Všechny jeho myšlenkové pochody jsou pochodováním na místě.
Kdyby otroci byli ochotni pracovat tolik jako svobodní lidé, měli bychom dodnes otrokářství.
Hlubotisk je technika, která umožňuje tisknout velké množství plytkých článků.
Nemá smysl vynalézat lék proti hlouposti. Hlupáci si nenechají ničit kariéru.
Ideologie, která namlouvá otrokům, že jsou pány, účinně nahrazuje jistý počet dozorců.
Impotentní básníci mají víc času pro psaní milostné poezie.
Současnost je okamžik mezi minulostí a budoucností, postižitelný pouze metodami vyšší matematiky.
Hrdinská epocha je doba, kdy příležitostí stát se hrdinou je bohužel dost.
Proroci dnes už nejsou. Nahrazují je satirici.