Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Klasik je člověk, jenž nemá možnost říci, že už dávno změnil názor, kterého se teď dovoláváme.
Psát vtipně a jít do hloubky si může dovolit jen uznávaný autor. Předtím se musí psát tak, aby tomu porozuměl každý redaktor.
Čas se chová velmi lidsky: když jej pořád nekontrolujeme, tak se tolik nežene.
Hrdinové umírají zbytečně. Nehrdinové také.
Když na umělecké dílo nikdo neštěká, neštěkne po něm ani pes.
Básník může vážně věřit, že pomáhá napravovat svět. U satirika by byl takový nedostatek smyslu pro humor směšný.
Lenoch je člověk, který si nedá práci, aby své nicnedělání patřičně odůvodnil.
Dogmatismus je častěji povolání než přesvědčení.
S rozšířením rozhlasu a televize vznikl závažný problém - co dělat s pořekadlem "lže jako když tiskne"?
"Nejen chlebem živ jest člověk," řekl si pan M. A objednal si láhev sektu a slečnu Mici.
Nelze si vymyslet aforismus, který by byl zlomyslnější než skutečnost.
Nebezpečnější než nesprávná teorie může být jen správná teorie v nesprávných rukou.
Vladař neuměl rozseknout uzly, ale dokázal z nich udělat smyčky.
Je to pokrok, že máme prefabrikované názory?
Má takovou ženu, že ještě ani nemá peníze, a už je nemá.
Spisovatel Zet musí být génius - dosáhl uznání, ačkoliv nemá ani talent, ani nemá co říci.
Ideál - bydlet ve velkém městě, v ulici s maloměstskými poměry.
I kampaně pro humor jsou kampaněmi pro legraci.
Kdyby v starozákonních dobách existovalo autorské právo, nemohlo by vzniknout ani křesťanství, ani islám.
Že je snadné být odvážný, když nehrozí žádné nebezpečí? Ale jen tehdy lze tento ušlechtilý pocit náležitě a v klidu vychutnat.