Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Láska je nejvyšší projev sobectví. Nemiluje své partnery, ale jejich schopnosti milovat nás.
Náruživý knihomol - čte dokonce i ty knihy, které recenzuje.
Národní vlastnosti? Jsou to jen závazné předsudky každého národa o sobě samém.
Všeho moc škodí. Nejvíce to platí pro moc jednotlivců.
Satira pohřbívá lži. Není tedy divu, že zavání krchovem.
Dospělý je člověk, který už ví, že proti blbům nic nezmůže.
Postavili mysliteli tak vysoký pomník, že jeho hlava není k rozeznáni.
Cena ideálů stoupá. Říkají to aspoň lidé, kteří je úspěšně prodali.
Králi, drž se svého žezla!
Nejhorší na satiře je, že je vždycky aktuální, ať vyjde kdykoliv.
My všichni v každodenním shonu píšeme dějiny, píšeme, jak umíme. Jednou je někdo upraví a dá přepsat.
Jak nekonečná je lidská fantazie, která dokázala vytvořit i představu rozumu!
Kdyby Shakespeare psal pro film, mohly spory o jeho existenci začít už za jeho života.
Zavraždila svého manžela, aby už jednou skončily ty pomluvy, které o něm šířila.
Hledal hluboké myšlenky. Poslali ho ke dnu.
Aforismy - základní myšlenky nenapsaných děl.
Má talent prodávat talent, který nemá.
Perpetuum mobile existuje - člověk, který veškerou svou energii spotřebovává na údržbu své vlastní osoby.
Dialog se sebou samým není snadný. Ale věčně naslouchat vnitřnímu monologu - to je šílená nuda.
Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.