Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Prý rozum zdražil. To je dobře. Aspoň si teď budeme pěstovat vlastní.
Když má politická strana silná křídla, je slabá v kolenou.
Jedna přednost aforismu je nesporná - čtenář jej neodloží nedočtený.
Napsal jsem to velmi složitě, protože o tom nic nevím.
Aforistova ctižádost - aby moje aforismy vycházely i příštích sto let s cenzurními potížemi.
Cesty, které nikam nevedou, jsou ovšem nejnebezpečnější.
Lidstvo žije nad svoje poměry od té chvíle, kdy si poprvé dovolilo myslet.
Doba není tak zlá, je tu stále ještě prostor pro pesimismus.
Milující nejsou nikdy osamělí. Ani když milují jen sebe sama.
Spor o elitu je spor mezi elitami. Intelektuální elita je aspoň intelektuální.
Při každém kompromisu vyhrává ta strana, která by nemusela dělat kompromisy.
Básníci jsou jako děti. Když sedí za stolem, nedosahují nohama na zem.
Dnes jsem si lehce vydělal peníze, řekl spisovatel. Prostě jsem několik hodin lámal kameny.
Sním o tom, že se šlágry budou v televizi zpívat čínsky - abych nerozuměl textům.
Kdo se ničemu nevyučil, má jen dvě možnosti - buď se stát pomocným dělníkem nebo jít do politiky.
My děláme chyby z nedopatření, kdežto jiní je dělají z blbosti.
Nemyslete si, řekl horolezec novináři, my si taky můžem zlomit vaz, když šlápnem vedle.
Pes, který štěká na pána, nemusí být revolucionář. Třeba jen chce kost.
Idioti jsou jako láska - nejnebezpečnější jsou, když jsou plodní.
Budoucnost je doba, kdy budeme vědět všechno o minulosti. Dokud víme jen část pravdy, jsme ještě v současnosti.