Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Otroctví není stav právní, ale duševní.
Ostrou satiru mohou psát pouze lidé naivní, plní důvěry v lidstvo. Ti protřelí, kteří lidstvu nevěří, píší naivní humorky.
V každém satirikovi žije lyrik. Musíme ho holt popadnout za zadek a stáhnout zpátky na zem.
Člověk by měl být po celý život turistou - aby viděl ze světa jen to, co stojí za vidění.
Myšlení - jediný melouch, který nenese.
Na to, co umějí profesoři, může člověk přijít i sám. Tomu, co umějí žáci, se musíme učit.
Hvězda řekla: "ráda myji nádobí. Přitom aspoň trochu přemýšlím."
I myšlenky se musejí ohánět svými otci jen tehdy, když samy nic neznamenají.
Ponechme lidem jejich zásluhy - zejména těm, kteří je nemají.
Žijeme v morálním blahobytu: téměř každý má dvojí morálku.
Diktátoři často zbytečně střílejí politické rebelanty. Stačilo by je oženit.
Čas jsou peníze? To museli objevit někde jinde - my na to nemáme ani čas, ani peníze.
Chytrý tyran by mohl svobodu myšlení klidně povolit. Těch pár poddaných, kteří by toho využili, nestojí za řeč.
Teorie je neomezená pokladnice citátů pro všechny případy.
Diktátoři ucpávají kritikům ústa roubíkem, demokraté kaviárem.
Kdo zná jen jedinou pravdu, musí moc lhát.
Být ve dvaceti chytřejší než celý svět - znamená prostě být mladý. Po třicítce být moudrý - znamená stárnout.
Milostný akt je duševní hra, v níž tělo hraje nikoliv bezvýznamnou roli.
Jeho článek splnil všechno, co chtěl splnit - byl otištěn.
Až zmizí sociální důvody pro prostituci, najdou si prostitutky jiné důvody.