Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
Lidé jsou jako malé děti: dají se vždycky oklamat šidítkem, jen tehdy ne, když mají hlad.
Ve dvě v noci napadla spisovatele úděsná myšlenka - co se stane, když múzy přejdou na osmihodinový pracovní den? Nebo když se dají k feministkám?
Tvrdíte, obžalovaný, že vaše myšlenky byly správné. Nemůžete však popřít, že byly vaše.
Ve válce se může stát všechno. Tím se podobá míru.
Nula zůstává nulou na každém místě. Ale její místo se počítá.
Nejrozšířenějším filmovým žánrem na světě je film fantastický. Je opravdu fantastické, co se všechno lidem předvádí.
Nula je byrokrat: je-li nahoře, je výsledkem nula, ať je pod ní jakákoliv hodnota. Je-li dole, plodí nekonečno.
Satirik je moralista, který ví, že morálka je také kurva.
Lidé jsou jako malé děti. Nejvznešeněji se tváří, když mají plné kalhoty.
Jsme moudří. Ale jenom tehdy, když to nepotřebujeme.
Demokracie je jediná společenská soustava, kterou lze demokratickou cestou odstranit.
Kdo byl poslední, bude první, říká revoluce. A co ti uprostřed?
Nemyslící si myslí, že nikdo nemyslí. Myslící to vědí.
Ta krásná iluze, že nemáme žádné iluze!
Lidstvo se občas odchyluje od logiky svého vývoje. Proto, ještě existuje.
Čtení kazí zrak. Správně vidí pouze negramoti.
I chytrý člověk si někdy myslí, že je chytrý.
Nešlo by naši velkou dobu rozměnit na hodiny a přidat každému trochu času?
Vypil jsem do dna kalich hořkosti, prohlásil básník, když dopil dvanáctku.
Lidský život se prodlužuje. Budeme se tedy déle těšit na to, že jednou něco uděláme.