František Xaver Šalda citáty

Je jen jediný prostředek, kterým poznáš, co v kom vězí: připusť ho k práci.

Nejvíce tvoří ten, kdo nejlépe slouží životu.

Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…

Umění lásky jest uměním doslova a do písmene a jako každé jiné umění má svoje větší a menší talenty i svoje génie.

Je jen jediný prostředek, kterým poznáš, co v kom vězí: pusť ho k práci.

Každý velký herec hraje sebe.

Zatrpklé stáří není nic radostného. Zatrpklé mládí je smutnější a nadto nebezpečnější. Varujme se, abychom zalidnili tuto zemi zatrpklými generacemi mladých.

Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.

Miluji, můj ubohý příteli -
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl...

Láska potřebuje mrazu, nenávisti, zrady - aby jich mohla překonat a vyrůst. Roste jejich odporem... Strhuje k sobě všechno, co bylo vysláno proti ní. Vzplane a hoří i na ledě.

Díla, kterým se kdekdo obdivuje, jsou díla, která nikdo nečte.

Umění lásky je uměním do slova a do písmene a jako každé jiné umění má svoje větší i menší talenty a svoje génie.

Styl znamená v první řadě nic zbytečného a všechno podstatné.

Jedinec zmůže všechno, jestliže si najde své místo a bude na něm stát tak úporně, až se tam přenese střed světa.

Chci sloužit, ne posluhovat.

Básník musí být záměrným kormidlem své lodi, v poezii musí přijít ke slovu i mocný a důsledný intelekt, třebas podřízený obraznosti. Podřízený? Ne. Sloučený s ní v jednotu.

Umělec se inspiruje životem a kritik uměleckým dílem.

Žena mluvící je o kouzlo víc než žena mlčící.

Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme každý kus druhého v sobě?

Nedůvěra v život mě odpuzovala vždy, jak bych řekl, svojí nenoblesou, svým chladem, sprostotou, chytráctvím: býti podveden zdálo se mi podstatou tragické krásy.