François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Sebeláska je největším ze všech lichotníků.
I když nedůvěřujeme lecčemu, co nám lidé povídají, přece jen si myslíme, že nám říkají víc pravdy než všem ostatním.
Není hloupější přání než být vždycky nejchytřejší ze všech.
V lásce nejvíc pochybujeme o tom, čemu nejvíc věříme.
Je snazší být moudrým pro ostatní než pro sebe.
Vážnost je záhada těla, vynalezená, aby skryla nedostatky ducha.
Vzpírat se lásce předem je často větší trýzeň než její muka potom.
Ztráty přátel neželíme podle toho, jak jsme si jich vážili, nýbrž podle toho, jak si vážili oni nás.
Opravdová láska, to je jako zjevení bílé paní: kdekdo o tom mluví, ale kdo to zažil?
Ve svazku tak nejistém, jako je láska, je jedno zaručeně jisté - oč méně člověk miluje, o to více je milován.
Se skutečnou láskou je to jako s duchy. Každý o nich mluví, ale kdo je viděl?
Lež se někdy tak rafinovaně maskuje za pravdu, že nenechat se jí oklamat, znamenalo by nemít zdravý úsudek.
Vždycky máme víc rozumu než síly.
Jsou ženy, které neměly ani jedno milostné dobrodružství. Ale zřídka se najde žena, která by měla jen to jedno.
Kdykoli nás někdo velebí, neříká nám nic nového.
Smysl pro spravedlnost bývá jen obava, abychom nepřišli o to, co nám patří.
Tvrdohlavost a umíněnost jsou přímo úměrné omezenosti našeho rozumu: jen neochotně přijímáme to, co přesahuje hranice našeho obzoru.
Do důsledku nenávidět bývá ještě obtížnější než do důsledku milovat.
Teprve peníze vytáhnou na světlo všechny naše neřesti a ctnosti.
Je lehčí kritizovat než mít pravdu.