François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Ptají-li se milenci jeden druhého, jak dlouho bude jejich láska trvat, není to proto, že by chtěli včas odejít, nýbrž proto, aby slyšeli, že nebudou muset odejít nikdy.
Láska je jako život - když trvá příliš dlouho, žije se ještě pro strasti, ale už ne pro slasti.
Milujeme vždycky ty, kteří nás obdivují, ale ne vždy ty, které obdivujeme my.
Žena si odřekne spíš lásku než koketérii.
Keď nás priatelia opustia, nájdeme na nich samé zlé vlastnosti.
Chválíme obyčejně neradi a nikdy ne bez postranních úmyslů.
Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho ten druhý přestal milovat.
Vrchol chytrosti je být s to ji zatajit.
Ani celá armáda těch, kteří mluví, nezmůže jednoho, který jedná.
Ten, kdo opravdově miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho ten druhý milovat přestal.
Člověk se v životě dostane do takových situací, že aby nevypadal jako blázen, musí si jako blázen počínat.
Leckdy jsme přesvědčeni, že nenávidíme lichocení - avšak nenávidíme jen způsob, jímž nám bylo lichoceno.
Jsme hrdi na to, jak statečně snášíme rány osudu a zatím je to jen nedostatek odvahy vzepřít se jim.
Odpouštíme do té míry, nakolik milujeme.
Jsou dva druhy stálosti v lásce - jedna pochází z toho, že na milované osobě nacházíme neustále nové důvody, proč ji milovat, druhá z toho, že svou stálost považujeme za ctnost.
Největší zběsilost je žárlivost, o to krutější, že ve jménu lásky nezná slitování.
Opatrnost a láska nejsou zrozené jedna pro druhou. Tou mírou, jak roste láska, zmenšuje se opatrnost.
Největší zázrak lásky spočívá v tom, že se člověk na čas přestane ohlížet za jinými.
Kdekdo si naříká na slabou paměť, ale nikdo na slabou inteligenci.
Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc různých kopií.