François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Vykuk, který přišel, abychom otevřeli peněženku, zase odejde, když otevřeme hubu.
Vtipnost žen je víc známkou jejich pošetilosti než jejich rozumu.
Sebeláska zvětšuje nebo zmenšuje dobré vlastnosti našich přátel, vždy podle toho, jak jsme s nimi spokojeni, také jejich zásluhy posuzujeme podle jejich chování k nám.
V lásce je člověk někdy méně nešťastný, dokud se mu lže, než když se mu řekne pravda.
Lidé nemívají málo ani tak inteligence jako spíš humoru.
Skutečnost, že o sobě hovoříme s takovým potěšením, by nás měla upozornit, že nás ostatní sotva s takovým potěšením poslouchají.
Smrt leckdo opravdu statečně nese. Ale nikdo jí opravdu nepohrdá.
Vždycky lze odpustit přečiny, ke kterým má člověk sílu se přiznat.
Největší lichometník na světě je samolibost.
Naše vady jdou v životě lépe na odbyt než naše kvality.
Nejobtížněji se lidé rozcházejí, když už se nemilují.
Umět poslechnout dobrou radu bývá obtížnější než si dobře poradit sám.
Pořád je víc lidí bez vyhlídek než bez závisti.
Za svou udatnost nemůže ručit, kdo dosud nebyl v nebezpečí.
Nejsou na světě lidé, kteří by se nestyděli za to, že se milovali, když už se nemilují.
Největší obratnost těch nejméně obratných spočívá v tom, že se dovedou podřídit.
Málokdo je dost moudrý, aby mu bylo milejší upřímné vyčinění než jidášský chvalozpěv.
Abychom uslyšeli chválu o sobě, chválíme obvykle jiné.
Abychom slyšeli chválu na sebe, chválíme obyčejně jiné.
V lidském srdci je nezničitelná líheň vášní, konec jedné je skoro vždycky začátkem druhé.