François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Lépe než vlastní radost nás z nudy vytrhne cizí zármutek.
Míru radostí i žalů nám určuje naše hrdost.
Jak je pro velké duchy charakteristické, že řeknou mnoho málo slovy, tak naopak malí duchové mají nadání, že mluví mnoho a neřeknou nic.
Naše slzy oklamou nejdřív naše okolí a pak nás samé.
Nezasluhuje chválu za dobrotu, kdo nedokáže být i zlý. Každá jiná dobrota je obvykle jen pohodlnost nebo nedostatek vůle.
V nesnázích i těch nejlepších přátel nacházíme vždycky něco, co nám dělá dobře.
Jsme tak zvyklí přetvařovat se před druhými, že se přetvařujeme i sami před sebou.
Člověk se raději pomlouvá, než aby vůbec o sobě nemluvil.
Pouze velkým lidem přísluší mít velké chyby. A každý má představy o své velikosti.
Závist je nesmiřitelnější než nenávist.
Až na neobyčejné velikášství bývají hrdinové ze stejného těsta jako obyčejní lidé.
Využité podprůměrné vlohy získávají lepší jméno než zneužitý nadprůměrný talent.
Nejvíce se nudíme s těmi, se kterými se to nesmí.
Nejlépe mluví, kdo nejlépe naslouchá.
Všichni máme dost sil na zveličení chyb těch druhých.
Moudrost je pro ducha, co zdraví pro tělo.
Nesplácíme proto, abychom se řádně vyrovnali, nýbrž proto, abychom snáz našli někoho, kdo nám zase půjčí.
Vhodně mluvit není těžké, jako vhodně mlčet.
Nadšení, s jakým chválíme ty, kteří začínají, pramení často z tajné závisti k těm, kteří už jsou dobře zavedeni a oblíbeni.
Příroda sice tvoří nadání, ale osud mu teprve dá vyniknout.