François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Střídmost je buď láska k vlastnímu zdraví, nebo neschopnost se pořádně najíst.
Stáří je tyran, který pod trestem smrti zakazuje veškeré radosti mládí.
Vyrovnanost moudrých je jen umění nedat najevo své zmatky.
Řeči o milování jsou trapné jak u mladých dívek, tak u starých mužů - u prvních proto, že jim bohužel věříme, u druhých proto, že jim bohudíky nevěříme.
Srdce udělá vždy čáru přes rozpočet rozumu.
Každý říká nesmysly. Neštěstí je, když se to dělá slavnostně.
Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů.
Lenost vládne stále našim citům, vášním i radostem.
Genialita těch nahoře spočívá obvykle v tom, že své soukromé lži dovedou prezentovat tak, až se stanou veřejnou pravdou.
Do každého životního období vstupujeme poprvé, proto nám tak často - nezávisle na počtu prožitých let - chybí zkušenosti.
Chválíme zásadně neradi a nikdy bez postranních úmyslů.
Pranýřování lží mnohdy bývá jen snahou vzbuzovat dojem, že my sami říkáme vždycky jen pravdu a nic než pravdu.
Maličkosti zraňují jen malé lidi.
Kdybychom přátelům nic nepředstírali, nikdy bychom žádné neměli.
Není na světě člověk tak chytrý, aby znal celou svoji hloupost.
Potřebuješ-li ve svízelné situaci peníze, uštědří ti tví nejbližší moudré rady. Potřebuješ-li poradit, nabídnou ti raději peníze.
Stálost v lásce je stálá nestálost, s jejíž pomocí se naše srdce po řadě přichyluje ke všem vlastnostem milované bytosti a brzy dává přednost té, brzy oné. A tak není stálost vlastně nic jiného než nestálost vázaná a omezená na týž předmět.
Je záhodno, aby mladí lidé, kteří vstupují do života, byli buď upejpaví nebo pitomoučcí - schopné a smělé vzezření by působilo jako drzost.
Co se nazývá přátelstvím, bývá často jen spolek na ochranu obapolných zájmů a výměna užitečných úsluh.
Každý pokřik, který se zvedne proti aforismům o lidské povaze, je strach z pravdy.