François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Důvěru druhých vzbuzuje především důvěra v sebe.
Lichotky jsou falešné mince, které udržuje v oběhu naše ješitnost.
Slaboši nemohou být nikdy upřímní.
Vášeň je nespravedlivá, a proto sobecká průvodkyně, jíž se člověk nemá svěřovat, byť se mu zdá seberozumnější.
Někteří lidé jsou jako odrhovačka - ve svůj čas jsou na pořadu jen oni, a pak po nich ani pes neštěkne.
Máš-li správný talent, budou tě ctít hlavy. Máš-li správnou hvězdu, budou tě ctít davy.
Hlupák není dost zlomyslný, aby mohl být skutečně dobrý.
Lidé se chvástají svými činy, i když za ně nemohli oni, nýbrž náhody.
Znovu navázaná přátelství a vztahy vyžadují víc péče a pozornosti než ty, které se nikdy nepřerušily.
Opravdu statečný je ten, kdo vykoná i beze svědků, čeho by se odvážil přede všemi.
Zlo, které působíme, nevyvolává takovou nenávist proti nám jako naše přednosti.
Přiznáváme se k chybám, abychom aspoň upřímností trochu napravili, co nám ty chyby už nadrobily.
Člověk světa znalý dovede zakrýt své vzdělání.
Na jedné straně máme tak dobrou paměť, že příteli do nejmenších podrobností vypravujeme příhodu, která nás potkala, a na druhé straně si nevzpomeneme, kolikrát jsme mu ji už vyprávěli.
Svět nepohrdá těmi, kdo mají spoustu nectností, nýbrž těmi, kdo nemají žádnou ctnost.
Máte-li peníze, jste takřka bez chyby.
Nemám-li vlastní názor, brojím alespoň proti názorům těch druhých.
Většina mladých si myslí, že jsou přirození a otevření, a zatím jsou jen nevycválaní a hrubí.
Kdybychom byli bez chyb, nezpůsobilo by nám takovou radost odhalovat chyby druhých.
Nic není tak vzácné jako skutečně dobré srdce - ti, kteří si osobě myslí, že je mají, jsou obvykle jen buď měkké, nebo přímo slabé povahy.