François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Většina počestných žen je jako zakopaný poklad, nedotčený, protože ho dosud nikdo nenašel.
Mladí lidé si většinou myslí, že se chovají přirozeně, když se chovají hrubě anebo nezdvořile.
Víc líní jsme na duchu než na těle.
Pověz mi s kým se stýkáš, a já ti povím, kde se s ním budeš chlubit, a co na něm budeš chtít.
Oč méně budeš dávati rad, o to více budeš oblíben.
Nešťastníci jsou tak bláhoví, že pro ně i prázdný soucit znamená vrchol blaha.
Opravdová láska je velmi zřídkavá, ale opravdové přátelství je ještě zřídkavější.
Nelze podruhé milovat to, co jsme už milovat přestali.
Žádná maska nemůže nadlouho zakrýt lásku, jestliže je, a předstírat ji, jestliže není.
Provinilce káráme víc z holedbavosti než ze spravedlnosti - nechceme je napravit, nýbrž ukázat, jak jsme sami bezúhonní.
Závist zasluhuje pouze ten, kdo ji sám nezná.
Říká se tomu láska. Ve skutečnosti je to jen nezřízená touha ovládat a vlastnit druhého člověka.
Naděje, ať už je jakkoli klamná, slouží přinejmenším aspoň k tomu, že nás ke konci života vede po půvabné stezce.
Některý zlosyn by byl méně nebezpečný, kdyby v něm nebyla i dobrota.
Posuzujeme-li lásku zblízka, podobá se spíš trýzni než přízni.
Nic tak nesnižuje člověka, který zasluhuje velké uznání za velký čin, jako když se pachtí ještě po drobných pochvalách za malichernosti.
Štěstí a neštěstí lidské nezávisí pouze na lidské povaze, nýbrž také na osudu.
Ke snášení štěstí je nám třeba ctností mnohem větších než ke snášení neštěstí.
Velký talent nemůže mít malý člověk.
Naše závist trvá vždy déle než štěstí těch, jimž závidíme.