Francesco Petrarca (1304 – 1374)
Taliansky básnik.
Nejvíce nenáviděni jsou ti, kteří se dostanou vlastní silou ze společné klece.
Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a tak unikli ze společné klece.
Jsou city, které se nedají vyslovit jinak než mlčením.
Dva milostné dopisy píšeme těžko - první a poslední.
Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.
Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.
Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.
Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.
Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!
Dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední.
Kto môže povedať, ako planie, len malým ohňom horí. [Sonet 137]
Dva ľúbostné listy píšeme ťažko: prvý a posledný.
Knihy majú byť náradím, ktoré by krášlilo dom, nemajú byť cenným tovarom, ale majú byť potravou, čo živí ducha.
Ten malou vášňou planie, kto vysloviť ju môže.
Neuznávám jiné rozkoše, než učit se.