Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881)
Ruský spisovatel považovaný za předchůdce psychologického románu, jedna z nejvýznamnějších postav světové literatury vůbec.
Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před jícen děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče.
Myslím, že ďábel neexistuje, avšak člověk jej vytvořil, vytvořil jej jako svůj obraz a podobu.
Krása je strašná a děsná věc! Je hrozná, neboť ji nikdo nepronikl, Bůh před nás neklade nic než hádanky. Zde se hranice setkávají a všechny protiklady existují bok po boku.
Hrozné je, že krása je tajemná a právě tak hrozná. Bůh a ďábel zde bojují na bojišti lidského srdce.
Když vyženou Boha ze země, my jej ubytujeme v podsvětí.
Chceš-li být ctěn ostatními, velkou věcí je ctít sám sebe. Jen tím, pouze sebeúctou donutíš ostatní, aby tě ctili.
Bez vyšší ideje neobstojí ve světě ani člověk, ani národ.
Jsou okamžiky - je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin - kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.
Krása je strašlivá věc. Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce.
Láska je buď malá, nebo velká: nenávist vždy velká.
Utrpení — to je život. Bez utrpení jaké by bylo v něm potěšení?
Zdá se, že ve druhé polovině lidského života převažují jen návyky, které jsme si vybudovali v té první.
Abychom dosáhli dokonalosti, musíme dříve mnohé nechápat. Chápeme-li příliš brzy, chápeme snad i špatně.
Dřív si blbec přinejmenším jednou za rok uvědomil, že je blbec, ale dneska ani nápad.
Nejtěžší zločiny jsou ty, které činíme ve skrytu srdce.
Láska není zapomnětlivá, jenom ráda zapomíná.
Peníze jsou ražená svoboda.
Nejveseleji žije ten, kdo umí sám sebe napálit.
V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sun leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi.
Lidé nadbytečně vzdělaní se všude tlačí a nejvíc tam, kam je nikdo nezve.