Eduard Petiška (1924 – 1987)
Český spisovatel. Velmi brzy se začal specializovat na dětskou literaturu, což mu umožnilo vyhnout se problémům tehdejší socialistické, budovatelské literatury. Kromě původní tvorby se věnoval překladatelství.
Ti, kdo jsou sami, mají smutný život, ale nejsmutnější smrt.
Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho. Máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme - a raději o tom moc nepřemýšlíme - že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit, a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.
V každém snu je skryta hořkost konce. A konec postrádá vlídnost naděje.
Nic z toho, co jsme prožili, nezemře, dokud žijeme.
Na některé události v životě se dlouho připravujeme a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali.
Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.
Nic není těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.
Člověk prchá a zapomíná, že při útěku musí brát s sebou i sebe.
Čím by byla vznešenost, kdyby ji nedoprovázel obdiv; a čím porozumění, kdybychom neměli možnost změřit ji neporozuměním?
Čím jiným se může osladit neřest než zákazem.
Teprve obětí se stává z náklonnosti věrnost.