Dino Serge Pitigrilli
Řekne-li muž, že se žena oddává všem, je možné, že je to pravda. Ale je jisto, že se neoddala jemu.
Ženy, jež se ve třiceti letech upřímně smiřují s osudem, že zůstanou starými pannami, v pětatřiceti letech znovu doufají, že najdou manžela. Při prvních neviditelných vráskách si říkají: "Jsem ošklivá, už si mne nikdo nevšimne!" Avšak o deset let později vědí, že mohou ještě vzbudit stravující vášně.
Má-li žena krásný pár nožek, může si dovolit být analfabetkou.
Čeho je třeba, abychom dobyli ženy? Ničeho. Stačí, necháme-li se dobýt. Muž nikdy nevolí. Myslí, že volí, zatím je volen. Muž, jenž se dvoří ženě, nesnaží se jí zmocnit, nýbrž dá jí prostě příležitost, aby se ho zmocnila ona.
Ženy jsou záhadně krásné po hříchu vesele provedeném.
Moderní divadlo předvádí historii muže, který spí s ženou jiného muže, a nazývá ji hrou o lásce. Jestliže se k tomuto tématu připojí i některé problémy finanční, jedná se o tzv. myšlenkově hluboké dílo.
Láska je pro muže tím, čím ocet pro okurky. Konzervuje je.
Ženy, které neklesnou, jsou ty, které nikdo nesváděl.
Ženy nedokážou poradit, umí jen talentovaně odrazovat.
Žena dá přednost ze všech obdržených vyznamenání lásky takovému, které je napsáno na šeku.