Christian Morgenstern (1871 – 1914)
Německý básník. Byl též novinářem a překladatelem. Jeho otec byl movitý malíř. Morgenstern studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství.Léčil se s tuberkulózou v Itálii, ale 31. března 1914 ji podlehl. Za svůj život se dočkal velmi malého uznání.
Jsou lidé, kteří se vždycky cítí napadeni, když někdo vysloví nějaký názor.
Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal taky duchovně krásným.
Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.
Mám na zemi jen jednoho opravdového a skutečného nepřítelea tím jsem já sám.
Nejlepší výchovná metoda je obstarat dítěti dobrou matku.
Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.
Nad všeliké vědění kladu neustálou sebekontrolu, absolutní skepsi vůči sobě samému.
Opatrnost a nedůvěra jsou dobré, jenže i vůči nim je třeba opatrnosti a nedůvěry.
Pamatujme: stojíme na konci, jsme začátek.
Filozofie jsou záchranné pásy sestavené z korků řečí.
Začít válku není nic jiného než rozetnout uzel místo toho, abychom ho rozmotali.
Mám na světě jen jednoho opravdového a skutečného nepřítele a tím jsem já sám.
U člověka není nic nemožného, ve zlém právě tak jako v dobrém.
Dá se říci, že pohlaví spotřebuje dvě třetiny veškeré možné duchovnosti.
Velký spisovatel má styl, malý manýru. Což nevylučuje, že velký může být také někdy malý a malý veliký, tj. že se může stát stylistou.
Na světě mám jen jednoho skutečného nepřítele -a to jsem já sám.
Každá umělecká forma omezuje.
Co je člověk - že by se neměl vzdát všeho kvůli člověku.
Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.
Kritika bez lásky je meč, který jen zdánlivě mrzačí druhé, ve skutečnosti však mrzačí vlastní srdce.