Blaise Pascal (1623 – 1662)
Francouzský matematik, fyzik a teolog.
Úcta a láska musejí být rozděleny tak dobře, aby se navzájem snášely bez toho, že by láska byla úctou utlačovaná.
Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.
Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.
Štěstí je podivuhodné zboží: čím více dáte, tím více vám zůstane.
Bezstarostně se řítíme do propasti, když jsme před ni postavili něco, co nám brání v pohledu na ni.
Rozdíl mezi klidem a jistotou mysli - jistotu poskytuje jen pravda, klid skýtá upřímné hledání pravdy.
Chlad je příjemný proto, že se pak můžeme zahřát.
Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.
Lidé vyhledávají radovánky, zmítajíce se sem a tam jen proto, že cítí prázdnotu svého života, ale necítí prázdnotu té nové zábavy, která je vábí.
Člověk je tedy jen přetvářka, lež a licoměrnost, o sobě i vůči ostatním. Nechce, aby mu drzí říkali pravdu; dává si pozor, aby ji druhým neříkal sám; a všechny tyto sklony, tak nesmiřitelné se spravedlností a rozumem, mají svůj přirozený kořen v jeho srdci.
Spravedlnost a moc musí být jedno, aby se spravedlnost stala mocí a moc spravedlností.
Člověk chce být velký, a vidí, že je malý; chce být šťastný a vidí, že je žalostný; chtěl by být dokonalý, a vidí, že má plno nedostatků; chtěl by aby ho lidé milovali a ctili, a vidí, že jeho vady si nezaslouží nic jiného, než aby si ho ošklivili a pohrdali jím.
Všechno štěstí v životě závisí na odvaze a práci.
Nejtolerantnější jsme tehdy, když posuzujeme sebe sama.
Není člověka, který by si nepřál víc než cokoli jiného prodloužit si štěstí.
Ke štěstí směřují všichni lidé bez výjimky, nehledě na cesty, po nichž se za ním vydávají. Jejich cíl je stejný.
Veškeré neštěstí mužů pochází z toho, že neumějí zůstat klidně sedět ve svém pokoji.
Moje žena mě tak miluje, že mi někdy i rozumí.
Všechna těla a všechny duše nedosahují společně hodnoty nejnepatrnějšího skutku lásky.
Od pekla nebo nebe nás dělí jenom život a to je nejzranitelnější věc na světě.