Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
Německý filozof.
Nejšlechetnější čin má účinek jenom dočasný, ale geniální dílo žije, působí a povznáší po všechny časy.
Člověk balamucen nadějemi tancuje do náruče smrti.
Peníze jsou bohem naší doby a Rothschild je jejím prorokem.
Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se stává všechno zdrojem požitku. Naproti tomu bez něho není žádný vnější statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.
Příčinou každé války je touha krást.
Lidé se podobají dětem v tom, že se stávají nezpůsobnými, když se rozmazlují.
Soucit se zvířetem vzniká z jednoho pramene zároveň s milosrdenstvím k člověku.
Čest se propůjčuje každému, dokonce na úvěr, jenom zachovat si ji musí. To však je úkol: neboť jediným ničemným skutkem se ztratí neodvolatelně.
Štěstí se dá definovat jen negativně.
Čím více je v knize pomlček, tím méně je v ní myšlenek.
Pokora je psovská ctnost.
Utrpení je účelem života.
Teprve až vnikne do lidí ona prostá, nad všechnu pochybnost povznesená pravda, že zvířata jsou v podstatě totéž, co my, přestanou být zvířata bez práv a nebudou vydána ukrutnosti každého kluka... Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, že ten, kdo je ke zvířatům krutý, nemůže být dobrý.
Kdo očekává, že po světě chodí ďáblové s rohy a blázni s rolničkami, ten se určitě stane jejich obětí nebo hříčkou.
Neexistuje nesmysl, který - byť by byl zprvu vštípen jen třem osobám - by se nemohl stát všeobecným přesvědčením.
Sláva je něco, co se musí vyhrát - často je něco, co se nesmí ztratit.
Charakter je vůbec nenapravitelný; poněvadž všechno lidské jednání vyplývá z jednoho vnitřního principu, podle něhož musí člověk za týchž okolností činit totéž; jinak nemůže.
Astrologie je dokladem ubohosti subjektivity, vedoucí k tomu, že člověk vztahuje všechno na sebe a od každé myšlenky míří rovnou k sobě.
Čomu ľudia zo zvyku hovoria osud, to sú väčšinou ich vlastné hlúpe výčiny.
Dieťa je do istej miery géniom a génius je do istej miery dieťaťom.