Arthur Honegger (1892 – 1955)
Švýcarský hudební skladatel žijící zejména ve Francii.
Zdá se mi, že existují dvě kategorie skladatelů. Ti kteří měli odvahu přinést nové kameny ke stavbě, a ti, kteří je otesali, umístili a vybudovali z nich stodoly nebo katedrály.
Hudba by měla změnit svůj charakter, měla by se stát přímou, prostou, velkolepou: lid kašle na techniku a mudrování. Pokusil jsem se o to v Janě na hranici. Snažil jsem se být přístupný člověku z ulice a zároveň zajímavý pro hudebního znalce.
Jas Péllease, Nokturen, předehry k Faunovu odpoledni všude oslnil umělce a poznenáhlu zvítězil u citlivého a inteligentního obecenstva. Vlivy nezbytné u každého tvůrčího umělce, jež ho živily v jeho prvních pokusech, byly stráveny a vytvořily osobnost silnou a zároveň i harmonickou. Dokonce i druhá umění, básnictví s Verlainem a Mallarmé, malířství s celou školou impresionistickou tvoří k našemu hudebníkovi jakoby doprovod. Proto také nelze dnes najít hudebníka, ketrý by tak či onak nepocítil na sobě mistrův stín a který by mohl říci, že mu nic nedluží. (o Debussym
Zdá se mi, že existují dvě kategorie skladatelů. Ti, co měli odvahu přinést nové kameny ke stavbě, a ti, kteří je otesali, umístili a vybudovali z nich stodoly nebo katedrály.
Skladatel je podoben výrobci, který horlivě vyrábí stále nové boty, které nikdo nechce nosit.
Poslání skladatele má tu větší zvláštnost, že v sobě spojuje i zaujetí člověka, jež usilovně zhotovuje výrobek, který nikdo nechce.
Někteří skladatelé mají strach, aby neupadli do banality. Bojí se být prostí a děsí je představa, že třebas každým novým dílem nepřevrátí vesmír. Tahle permanentní revoluce je taková zvláštní posedlost.
Talent je odvaha začínať stále znovu.