Aristotelés (384 – 322)
Řecký filozof a vědec.
Ctnost jest uprostřed dvou krajností, jež zjevné vady a neřesti jsou.
Zdraví je nejdůležitější kvalita těla.
Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.
Básník musí dávat přednost spíše věci nemožné, ale pravděpodobné, než možné a nepřesvědčivé.
Základní podmínkou dobrého života v obci jest vláda zákonů, nikoli lidí.
Ušlechtilé skutky můžeme vykonat, aniž vládneme zemi a moři.
Potěšení je znamením životní síly.
Člověk je tvor společenský.
Zkušenost na rozdíl od vědění ví, ale neví proč.
Láska, kterou cítíme každý k sobě, není výjimečný, ale od přírody pěstěný pocit. Vypjatý egoismus naproti tomu zasluhuje výtku spravedlivou, neboť je sebeláskou vystupňovanou přesmíru.
Jak na povahu působí bohatství, je každému známo. Neboť lidé, kteří na sebe nechají nějak působit nabyté bohatství, bývají zpupní a nadutí. Chovají se totiž tak, jako by měli všechny možné přednosti, neboť bohatství jest jako jakýsi druh míry hodnoty všeho ostatního, a proto vzniká zdání, jako by se za ně dalo všechno koupit... Takovému zbohatlému povýšenci jako by se nedostávalo výchovy k bohatství.
Zlo sobě připravuje, kdo chystá jinému.
Zlo sobě připravuje, kdo je chystá jiné-mu.
Krása je jednotou v rozmanitosti.
Člověk od přírody baží po poznání.
Předpokládejme, že vědění patří ke krásným a cenným věcem.
Pravá moudrost je v štěstí okrasou, v neštěstí oporou.
Když básník vypráví věci neuvěřitelné, neomlouvá ho, že vyprávění odpovídá skutečnosti.
Zvyk nalézati ve všem všudy jen směšnou stránku je nejspolehlivějším příznakem duše mělké - neboť směšné leží vždy na povrchu.
Zlo sobě nechystá, kdo je dával jinému.