Anatole France (1844 – 1924)
Francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1921.
Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti.
Všechny změny, i ty, po kterých jsme nejvíce toužily, mají svoji melancholickou stránku, protože to, co opouštíme, se stalo částí nás samých. Musíme zemřít jednomu životu, abychom mohli začít nový.
Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.
Každá zmena, aj tá, ktorú sme si želali, prináša čosi smutné. S tým, čo odchádza, odchádza totiž aj kúsok z nás.
Náboženství prokázalo velkou službu lásce tím, že ji vyhlásilo za hřích.
Člověk by se nikdy neměl stydět přiznat, že byl v neprávu, což je jen jinými slovy prohlášení, že dnes je moudřejší, než byl včera.
Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy.
Jen ženy a lékaři vědí, kdy je lež milosrdná.
Být k ženám naprosto spravedlivý znamená svrchovatě jim křivdit.
Umělci mají ukazovat, jak krásný je život. Bez jejich tvorby bychom mohli mít velké pochybnosti.
Žena bez poprsí, to je postel bez peřin.
Zabili vášeň a rázem zabili všechno, radost i bolest, utrpení i rozkoš, dobro i zlo, krásu, všechno - zkrátka především ctnost. Jsou moudří a přece nestojí za nic, neboť člověk nabývá ceny jen úsilím.
Život by byl nesnesitelný, kdybychom nikdy nesnili. To nejlepší na životě je, že v nás vzbuzuje představu čehosi, co v něm vůbec není.
Doufat, že zanecháme nějakou vzpomínku v srdci ženy, je stejné jako chtít vtisknouti pečeť na hladinu vody.
Knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte.
Utrpení vděčíme za vše, co je dobrého v nás, co dodává životu cenu, vděčíme mu za soucit, vděčíme mu za odvahu, vděčíme mu za všechny ctnosti.
Nic není tolik zodpovědné za staré zlaté časy jako špatná paměť.
Pouze chudákům se zakazuje žebrat.
Krásný verš je jako smyčec klouzající po našich ozvučných strunách. Básník v nás nerozeznívá své myšlenky, nýbrž naše.