Albert Schweitzer (1875 – 1965)
Německý teolog, filosof, varhaník a lékař, nositel Nobelovy ceny míru z roku 1952. Zakladatel nemocnice v Lambaréné.
Mezi lidmi je mnoho chladu, protože nemáme dost odvahy dávat se tak srdečně, jak srdeční vskutku jsme.
Ti, jimž je dopřáno svobodně a zcela osobně sloužit, měli by toto štěstí přijmout jako lidé, kteří tím získávají pokoru. Vždy by měli být pamětlivi toho, že mnozí by chtěli a dovedli jednat jako oni, ale nemohou. Proto každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.
Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.
Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.
Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost.
Etika je činnost směřující k vnitřní dokonalosti lidské osobnosti.
Nechť každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.
Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.
Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.
Světový názor má vždy své historické důsledky.
Kdo mnoho krásného v životě získal, musí za to vydat odpovídající měrou.
Boj mezi optimismem a pesimismem v nás není nikdy dobojován. Pořád kráčíme po drobivé suti nad propastí pesimismu.
Humanita spočívá v tom, že žádný člověk není obětován pro nějaký cíl.
Náboženství je víc než popření světa a života.
Žádné vědě se dosud nepodařilo objasnit, co je to život.
Úcta k životu je nejvyšší instance.
Humanita spočívá v tom, aby člověk nikdy nebyl obětován cíli.
Člověk může vykonat mnoho dobrého, aniž si musí ukládat nějakou oběť.
Svět skrývá hrozné drama vůle k životu, která se sobě rozštěpila. Jedna bytost prospívá na úkor druhé, jedna ničí druhou.
Dobré svědomí je vynález ďáblů.