Citáty o válce

"V nemocnici mají specialistu psychiatra, a ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý." "No a?" "Jaký no a?" Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. "Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!" "A kdo jiný by šel?"

"Demokracie je vláda lidu," vysvětloval Milo. "A lid jsme my, ne? Takže si ty peníze můžeme rovnou nechat a na vládu jako na pouhého zprostředkovatele se vykašlat. Upřímně řečeno, byl bych nejradši, kdyby vláda dala od války vůbec ruce pryč a uvolnila prostor svobodnýmu podnikání. Kdybychom vládě zaplatili, co jí dlužíme, posilovali bychom jenom zbytečně její kontrolní funkci a odrazovali bychom jiný individuální podnikatele od bombardování vlastních lidí a letadel. Brzdili bychom tím jejich iniciativu."

"Na tom není vůbec nic absurdního, dávat život všanc za svou vlast!" prohlásil. "Že ne?" opáčil stařík. "A co je to vlast? Vlast je kus země vymezený na všech stranách hranicemi, obvykle zcela nepřirozenými. Angličani umírají za Anglii, Američani za Ameriku, Němci za Německo, Rusové za Rusko. V současné době bojuje v téhle válce takových padesát či šedesát zemí. Něříkejte mi, že za všechny tyhle vlasti stojí za to umírat." "Za všechno, pro co stojí za to žít, stojí za to i umřít," prohlásil Nately. "Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu," řekl na to ten starý rouhač.

"To byste chtěl, aby naše vlast tuhle válku prohrála?" ptal se major Major. "My neprohrajeme. Máme víc mužů, víc peněz a víc materiálu. Kdokoliv z těch deseti miliónů lidí v uniformě mě může nahradit. Někteří lidé umírají v boji, ale mnohem víc jich vydělává prachy a užívá si. Ať se nechá zabít někdo jiný." "Ale co kdyby takhle uvažoval každý, kdo stojí na naší straně?" "Tak bych byl pěknej trouba, kdybych uvažoval nějak jinak, nemyslíte?"

1) Zajatí povstalci musí být popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence. 2) Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, musí být též popraveni. 3) Celé město musí být srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde. 1. srpna 1944 v rozkaze reagujícím na povstání (rekonstrukce podle svědectví von dem Bacha před Norimberským tribunálem)

"Otec a strýc [bratří Mašínové] se domnívají, že v roce 1989 Havel prodal národ - dohodou s Čalfou. Ta byla základem pro právní kontinuitu s bývalým komunistickým režimem. Po válce jistě nebyli všichni nacisté potrestáni, ale Norimberský proces ukázal vůli potrestat je. K ničemu takovému v Československu po roce 1989 nedošlo." -Barbara Masin

Vyhlašuji tímto Svatou válku, moji muslimští bratři! Vražděte Židy! Všechny zlikvidujte!

My jako křesťané a katolíci nemáme ani nejmenší popud ochraňovat ono židovství, které na sebe strhlo po světové válce vedení mas pracujících ve smyslu marxismu a bohatě to zneužilo pro sobecké účely...

Stále si s pohnutím připomínám smrt radistky, mladé dívky Hadassy Lipšicové. Jela v jednom z polopásových vozidel, lehkém obrněném voze, který pocházel z druhé světové války, a který byl už tehdy primitivní. Byla ve spojení s námi na velitelství, když ji zasáhli - a hovořila s námi, stále slaběji a slaběji, až do chvíle, kdy zemřela. Jako štábní důstojník, jako člověk, který plánuje bitvy, nevidíte smrt, když k ní dochází. Slyšíte hluk a vidíte plameny. Vidíte smrt teprve potom, když jsou sbírány mrtvoly. Nikdy jsem si nebyl jistý, co je pro velitele horší, zda vidět kolem sebe padat lidi v průběhu akce, nebo pozorovat studená těla v klidu po boji a znát hrdinské oběti, které ti lidé vykonali na velitelův pokyn. Předpokládám, že odpověď zní, že obě možnosti jsou stejně hrozné a náročné.

Já jsem v Česku očekával daleko odmítavější reakci. Mládež říká, ano, je to pravdivé, je to takové. V Německu jsou zvyklí na to, že oni jsou ti zlí, ale nikdo neřekl, že mezi nimi byli také skvělí lidé. (o odezvě na film Habermannův mlýn, jehož tématem je poválečný odsun Němců)

Nikdy, v celé naší historii neposkytla žádnou pomoc, podporu našim Spojeným státům, ani jim neprojevila žádnou úctu. (o Velké Británii, kdy za 2. světové války Hearst odmítal pomoc USA spojencům)

Já nesmím říci, kolik letadel se připojilo k náletu, ale počítal jsem je když odlétaly a napočítal jsem je všechny, když se vracely. Jejich piloti byli nezraněni, veselí a jásaví, dávali palce nahoru. (1982 při válce o Falklandy) [Im not allowed to say how many planes joined the raid, but I counted them all out and I counted them all back. Their pilots were unhurt, cheerful and jubilant, giving thumbs-up signs.]

Pravda přichází v den bitvy nahá. Až potom si obleče malou slušivou uniformu.

Je-li válka, odkládá básník lyru, právník své spisy a student učebnice. Až válka skončí, bude básník zpívat, právník pomáhat řešit spory a student studovat.

Válka je pouštění žilou a lidstvo ho má přetrpět. Je povinností kadého člověka, aby se choval v souladu s chaotickým střetem bouřlivých stavů duše. (během 2. světové války)

Arabské režimy představovaly až doposud problém a zároveň i jeho řešení. Nedostatek svobody, represe a korupce byly pro islamismus živnou půdou, ale zároveň dotyčné režimy proti tomuto fenoménu celkem úspěšně bojovaly. Jsem pesimista, co se týče místních občanů, a optimista z hlediska boje proti terorismu. Myslím si, že vojáci tyto revoluční výbuchy usměrní a nakonec si moc ponechají. To by zaručilo jistou kontinuitu v boji proti terorismu. (o nepokojích v roce 2011)

V této válce za svobodu není vojáka srovnatelného s Camilem. (Che o Camilu Cienfuegosovi)

Wilsonova vstřícnost k Rusům, protože evidentně nebrala v úvahu jejich režim ani ochotu válčit, byla principiálně zcela určitě neobhajitelná a urážela demokratické státy, které přinesly a stále přinášely obrovské oběti pro společnou věc.

Mám raději anglický systém než německý. V Anglii už nejsou žádní nezaměstnaní, jen samí rentiéři; v Německu jen samí vojáci. (během 2. světové války)

Obtíže nezačnou nějaký vytrubováním na velký roz a oznamováním po celé zemi: "Začnou nepokoje." Začátky obvykle bývají "nikoli seriózní," sporadické, bezvýznamné. Pár výstřelů tu a tam, několik izolovaných útoků; ty se kumulují, rozhořívají a postupně, krok za krokem se šíří. Pokud víme, je muftí přesvědčen, že není lepší cesta, jak "věci odstartovat," než prostředky teroru, bombami hozenými do davu, který se rozchází z filmových představení v sobotu večer. Tak se začne koule otáčet. Židé budou bezpochyby reagovat, a reakce na reakci povede k výbuchu na jiném místě. Pár uličníků hodí granáty do židovských taxíků, až budou projíždět kolem oblastí obydlených Araby; a jakmile Židé odpovědí násilným způsobem, a celá země bude podrážděna, budou sousední arabské země donucena zahájit "svatou válku," aby pomohly palestinským Arabům.