Citáty o míru a válce

Musí-li se do války, v níž chybí Francie, je to jako jít na jeleny bez akordeonu.

Po celou dobu ústupu poloostrovem jsem měl dojem, že pokud výslovně nenařídím, jak dlouho se má ta která pozice bránit, zjistím pokaždé, že byla evakuována předčasně. (bitva o Singapur)

Naší hrstku vojáků zasypala bombami fašistická letadla, útočily na nás nepřátelské tanky, beztrestně na nás střílelo dělostřelectvo a minomety. Ani na minutu se nazastavila střelba z automatických zbraní. Často jsme neměli dost střeliva, stravu ani vodu. Výbuchy granátů spotřebovaly ze vzduchu spoustu kyslíku a někdy se doopravdy dýchalo špatně. Ale naši vojáci, obránci Stalingradu, si čestně plnili svou povinnost vůči vlasti a více už neustupovali.

Prvotním cílem moderní války je zužitkovat produkty průmyslu, aniž by se zvýšila všeobecná životní úroveň. (z Knihy)

9. listopadu 2006 - v projevu k nově přistěhovalým vojákům [Jsme lidé, kteří milují stěžovat si na sebe a na stát, ale nemilujeme žádné místo na světě víc než Izrael. Je jen jeden domov a jeden národ, to je jednoduché. Myšlenka, že v Baltimore nebo v Los Angeles je život snazší, je lákavá, ale dějiny nás učí, že nikde není bezpečněji, než v naší zemi. Eretz.cz Výrok dne. [online]. [Cit.2008-03-30].]

4. prosince 2007 - při návštěvě vojenské základny v Samařsku, při zapalování první chanukové svíce [Vím, že splníte svůj úkol chránit Izrael se stejnou obětavostí a odvahou jako Makabejci před mnoha lety. Síla a sebeobětování, které měly Makabejci tehdy, je vaší silou dnes. Buďte silní a hlídejte nás. Eretz.cz Výrok dne. [online]. [Cit.2008-03-30].]

2. března 2008 - při obhajobě úderů izraelské armády proti hnutí Hamas [Čím více bude Hamas zasažen, tím je větší šance na dosažení mírové dohody. Je mi jasné, že palestinské vedení, s nímž se snažíme míru dosáhnout, tomu rozumí. Izrael bude i nadále bránit své občany a bude usilovat o jednání s cílem dosáhnout porozumění s palestinským vedením, které chce totéž. Eretz.cz Výrok dne. [online]. [Cit.2008-03-30].]

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků [S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.]

27. listopadu 2008 - komentuje mírová jednání [V zásadě neexistuje nic, co by nám bránilo dosáhnout dohody o zásadních otázkách v blízké budoucnosti. Věřím, že je to možné. Věřím, že je to příhodné. Je potřebná deklarace. Jsem k ní připraven. Doufám, že druhá strana také... K rozhodnutí nepotřebujete měsíce.]

(válka v Iráku) bude neurčité délky, neurčité ceny a neurčitých následků, bez mezinárodní podpory jen rozdmýchá plameny na Středním východě a vyvolá v arabském světě to nejhorší, nikoli to nejlepší, a bude mít za následek zvýšení zbrojení Al-Kaidy. Jsem proti tupé a unáhlené válce, nejsem ale proti všem válkám. (řečeno ještě před začátkem invaze do Iráku)

Jen málo lidí ze Západu si uvědomuje, že islám dal v 7. století ženám politická, zákonná a společenská práva, o nichž se západu ani nezdálo, práva o něž dokonce ženy v USA a jinde na světě musely bojovat ještě ve 20. století.

Myslím si, že je velmi důležité to, že Jostein Gaarder jako známý člověk v norské společnosti a jako mezinárodně uznávaný autor je ochoten vzít na sebe břemeno ve jménu svobody projevu: vykročit a kritizovat citlivé problémy týkající se izraelsko-libanonské války.

Rodíme se a na tento svět přicházíme jako svobodní lidé a jako svobodní lidé máme právo proti svému zotročení či znevolnění bojovat všemi, opravdu všemi prostředky.

V reakci na vládou schválené propuštění teroristů (18.8.2008): [Namísto pevného postoje vůči terorismu vláda Kadimy a Strany práce pokračuje v propouštění stovek teroristů výměnou za nic. Likudem vedená vláda nahradí politiku slabosti politikou nekompromisní války proti terorismu, silou a reciprocitou.]

V projevu na Bar-Ilanově univerzita (15.6.2009): [Naší vizí je vidět dva státy bok po boku, každý se svou vlajkou a hymnou. Nechceme Kasámy na Petach Tikva nebo Grad na Tel Aviv. Chceme mír. Musíme zajistit, že Palestinci nebudou moci vytvořit armádu. Nelze čekat, že budeme souhlasit s Palestinským státem bez toho, že bychom obdrželi záruky, že bude demilitarizovaný. Žádáme mezinárodní společenství, aby závazek, že území Palestinského státu bude demilitarizované, dalo najevo efektivními kroky - ne jako těmi v Gaze. Pokud dostaneme tyto záruky, akceptujeme v rámci skutečné mírové dohody demilitarizovaný Palestinský stát vedle židovského státu.]

Hyeny jsou všude a válka demoralizovala nebývalým způsobem. (odmítavá reakce na knihu Jana Tomasze Grosse Zlaté žně, která popisuje okrádání obětí holokaustu Poláky)

6. října 1973, v den vypuknutí jomkipurské války v 18.00 v projevu k obyvatelstvu [Občané Izraele: kolem 14.00 dnes armády Egypta a Sýrie zahájily ofenzívu proti Izraeli (…) Izraelské obranné síly bojují a zatlačují tento útok. Nepřítel utrpěl vážné ztráty (…) Věřili, že překvapí občany Izraele v Den smíření, kdy se mnozí budou modlit v synagogách (…) ale my překvapeni nebyli (…) Naše vojska zaujala postavení potřebná, aby mohla čelit nebezpečí. Nemáme pochyb o našem vítězství, ale pokládáme opětné zahájení egyptsko-syrské agrese za akt rovnající se šílenství.]

po Mnichovském masakru, 1972 [Stát Izrael existuje proto, aby bránil Židy. Aby bránil Židy před nepřítelem, a aby jim poskytl jediné útočiště na světě, kde by mohli žít v míru a pokoji. Vždycky, když Izrael bojoval, snažil se udělat čáru za minulostí. Nesnížil se na úroveň svých nepřátel. Snažil se být zdrženlivý i při obraně vlastních dětí. Snažil se je zachránit a přitom si zachovat čisté ruce; zachránit je a přitom dodržovat všechna pravidla slušného chování. Bez zbytečných krutostí. Aniž by riskoval život třeba jen jediného náhodného chodce. Izrael je jedinou zemí, která nemá trest smrti dokonce ani pro teroristy, špiony a sabotéry.]

V projevu k dallaským Židům při její fundraisingové cestě po USA, 1948 [Nemůžete rozhodnout zda budeme bojovat nebo ne. My budeme. Můžete rozhodnout jedinou věc, zda-li zvítězíme, či zda zvítězí muftí (…) a já vás prosím, nerozhodněte se příliš pozdě. Nelitujte hořce za tři měsíce, protože jste se nerozhodli dnes.]

Vzpomíná na setkání s jordánským králem Abdalláhem před hlasováním Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny, 1947 [Souhlasil, že se se mnou setká - jako s šéfem politického odboru Židovské agentury - v domě na Naharajimu, kde měla Palestinská energetická společnost vodní elektrárnu. Přijela jsem do Naharajimu s jedním z našich arabských expertů - Elijahuem Sassonem. Vypili jsme obvyklé ceremoniální šálky kávy a pak jsme začali hovořit. Abdulláh byl malý, velmi vyrovnaný muž s velkým šarmem. Velmi brzy ujasnil jádro problému. Nepřipojí se k žádnému arabskému útoku proti nám. Vždycky zůstane naším přítelem, řekl, a jako my si přál mír víc než cokoli jiného. Koneckonců, máme společného nepřítele, jeruzalémského muftího Hádždže Amína al-Husajního. A nejen to, navíc navrhl, abychom se setkali znovu po hlasování Spojených národů.]