AZcitaty.cz

 

Byl bych rád, kdyby mě jako hlavní napadlo to, co Dvořáka napadne jen tak mimochodem. -Johannes Brahms

 

Antonín Dvořák

» Antonín Dvořák - zobrazit všechny citáty »

Zdroj: Řekli o Dvořákovi, antonin-dvorak.cz

Štítky: Citáty Antonín Dvořák, Antonin Artaud quotes, autoři od písmene D

Podobné citáty

 

Kdybych já tu barevnou fotografii moh´ dělat, to bych byl radši, kdyby to vypadalo tak, jak já bych to chtěl! Vona ta moje barva by asi byla moc chudá. Oni by řekli, vždyť tam žádnou barvu nemá! Ale to já bych naopak chtěl, aby to dělalo jen takový nějaký dojem něčeho.

 

Josef Sudek

 

Pozdní dvacáté století se podle mne určitě zapíše do dějin jako éra farmaceutické klauniády. Můj vlastní bratr se vrátil z New Yorku s hlavou vybombardovanou Darvonem a Ritalinem a Methaqualonem a Valiem a Bůh ví čím ještě. Měl předpisy na jednu každou věc z tohohle seznamu. Řekl, že se vrací domů objevit své kořeny, ale když jsem uslyšel o všech těch pilulkách, napadlo mě, že bude mít štěstí, nahmátne-li si oběma rukama zadek. Napadlo mě, že byl vůbec zázrak, že našel správný sjezd z mezistátky.

 

Kurt Vonnegut

 

Opery se mají skládat (mimochodem jako všechno ostatní), tak, jak to Bůh vloží do duše.

 

Petr Iljič Čajkovskij

 

Hudba Antonína Dvořáka zní tak poctivě, jak poctivě zní jeho krásné jméno. S jeho hudbou jsem prožil celý život a troufám si proto myslet, že Dvořáka znám do nejjemnějších záchvěvů jeho duše. Znám ho možná lépe, než lidi, kteří jsou mi nejbližší. Moje krev se k němu spontánně hlásí a nevím, co bychom si bez jeho hudby počali. Řekl za nás totiž prakticky všechno. V radosti i utrpení. - dirigent Libor Pešek

 

Antonín Dvořák

 

Nápadník je muž, který potká dívku a dostane dobrý nápad, že by se o ni mohl ucházet. Počíná-li si nenápadně, nikdy se nápadníkem nestane. Pokud si naopak počíná příliš nápadně, může se stát, že ho napadne jiný nápadník.

 

Jiří Suchý

 

Já si myslím, že většina z nás má jasno. Teď se do těch zajetých partají dostala Strana zelených, kde nesmírně charismatický mladý pán vypráví o tom, jak zvelebí tuto zem. Já myslím, že on má k těm zelenejm asi takovej vztah jako já k těm svým kytkám, já jsem dosud zahubila všechny, který jsem měla… Ale ne tím, že bych se o ně nestarala… já prostě se vo ně starám asi blbě. Ale pravda je, že mám jedinou květinu, která dnes pude do popelnice. Nicméně já nemám ráda, když někdo utvoří nějakou novou stranu, kde byla prostě díra, tam to ještě nebylo. Znám Stranu zelených, kam se uchýlili všichni revolucionáři němečtí z roku šedesát osm, který mlátili policajty flaškama po hlavě. Mimochodem i bývalý ministr zahraničí byl dokonce vyfocen v té době a prošlo to tiskem a… jako kdyby se nestalo. A najednou je Strana zelených. A jim je ta příroda, nechci říct všem, ale jim je ta příroda zrovna tak ukradená jako nějakému vorvaňovi. Jemu je to jedno, když má svůj prostor, tak se tam cítí dobře. Strana zelených to je taková, smím-li použít v tuhle ranní hodinu, impotentní partaj. Oni mají taková hesla, která jsou samozřejmě všeobjímající, každý má rád stromečky, každý má rád přírodu, ale na tom nelze stavět politickou kariéru.

 

Yvonne Přenosilová