Gabriel Laub (1928 – 1998)
Česko-polský esejista a aforista židovského původu.
S plným žaludkem se přemýšlí těžce, ale zato loajálně.
Láska je iracionální. Lze lidi znát a přece je milovat.
Noviny naše odpusť nám, pane - neboť nevědomost hříchu nečiní...
Každá nula říká: "my, které tvoříme milióny". Kdo je jen jedničkou a chce být víc, musí za sebou shromažďovat nuly.
Kdyby některý diktátor dostal do své moci naše neukázněné, nestydatě velké slunce - už by nikdo slunce nespatřil.
Rozdíl mezi generacemi spočívá v tom, že se každá dává jiným způsobem podvádět.
Fackují intelektuály? To jim otloukají o hlavu jejich mozek.
Umělecké dílo je prohlašováno za nesrozumitelné podle staré zásady ze Švejka: "Das ist aber eine Hure, sie will nicht mit mír schlafen."
Vyhýbat se práci - to dá fušku!
Vztah k hlupákům se neustále zlepšuje. Představte si, že ještě ve Švejkově době pro blbost superarbitrovali.
Slabina aforismu spočívá v tom, že považuje čtenáře za dospělé.
Lidé jsou jako malé děti. Nesnesou, když se jim něco cpe násilím, i kdyby to byla čokoláda.
Práce vyžaduje čím dál větší vzdělání, vzdělání čím dál větší práci.
Ateisté urážejí boha, anžto nevěří, že člověk byl stvořen k jeho podobě. Věřící ho urážejí tím, že v to věří.
Jde o to, aby stále stoupalo procento zločinců mezi obyvatelstvem věznic.
Kdybych byl státník, chtěl bych, aby o mně psali: "...a setrvali v kratším a věcném rozhovoru..."
Neškodný blbec? Pro koho neškodný?
Nám teď stačí miň dětí - zbytek rámusu obstarávají rádio, kazety a desky.
Génius je člověk, který má talent a houževnatost člověka, který nemá talent.