Jean de La Bruyere (1645 – 1696)
Francouzský spisovatel a moralista.
Hlupák nevychází nikdy ze směšnosti, je to charakteristický rys, do směšnosti upadne někdy i ten, kdo má ducha, ale ten z ní opět vyjde.
Člověk, který odchází z rozmluvy s vámi potěšen sám sebou a svým vtipem, je taky dokonale spokojen s vámi.
Udělat knihu je stejné řemeslo jako udělat pendlovky.
Povinnost soudce je konat spravedlnost, jeho zvykem je odkládat ji.
Většina lidí prožije začátek svého života tak, že jsou jejich poslední dny nesnesitelné.
Hrubost, sprostota, surovost mohou být vady také duchaplného člověka.
Svatební oznámení jsou úmrtními listy lásky.
Lichotník lichotí jen proto, že má nevalné mínění o sobě i o jiných.
Někteří lidé považují nadutost za velikost, nelidskost za pevnost a posměvačství za duchaplnost.
Někteří lidé začínají mluvit o chvíli dříve, než začnou myslet.
Láska začíná láskou a od nejsilnějšího přátelství může pokročit jen ke slabé lásce.
Svatební oznámení je úmrtním listem lásky.
Velké věci budí úžas, malé odpuzují, nakonec si nás však oboje ochočí za pomoci zvyku.
Čas upevňuje priateľstvo a oslabuje lásku.
Je hanbou tešiť sa z cudzej hanby.
Je veľké nešťastie, keď človek nemá dosť ducha, aby hovoril dobre, a nemá dosť rozumu, aby mlčal.
Kariéru možno urobiť vďaka vlastným schopnostiam alebo hlúposti iných.
Kdekto nepočúva ani rozum, ani dobré rady a robí vedome chyby len zo strachu, aby ho niekto neovládol.
Láska, ktorá sa zrodí odrazu, sa najdlhšie lieči.
Na koho chceme zabudnúť, na toho stále myslime.